Co četli naši rodiče a prarodiče

Prvňáčci, pod vedením paní učitelky Zatloukalové, uspořádali výstavku starých Slabikářů. Ve druhé třídě žáci nosili z domova knihy různých žánrů. Děti měly možnost se zaposlouchat do poezie, lidových a autorských pohádek i pověstí, vztahující se k našemu regionu. Také si rády četly z knih ze života dětí a pomocí příběhů se učily orientovat  ve vztazích k rodičům, spolužákům a společnosti. Velmi oblíbenými se staly komiksové příběhy a encyklopedie. Nejstarší knihu, jejíž datum vydání spadá do roku 1928, donesl Martin Kopáček.  Jedná se o Moravské národní pohádky od B. M. Kuldy. V závěru školního roku si děti v hodině pracovních činností  vyrobily z pracovních listů čtenářský deník. Ve třetí třídě se žáci věnovali knihám s dětským hrdinou. Žáky čtvrtého ročníku zajímala literatura s vlastivědným tématem a pověsti našeho regionu. V páté třídě se žáci společně začetli do starého slabikáře z dvacátých let minulého století a napodobovali písmo, kterým se v tomto období psalo.

Žákům se putování starší literaturou moc líbilo a v mnohých vzbudilo zájem o četbu knih.

Mgr. Ivana Koudelková

V lednu se naši prvňáčci zapojili do projektu „ Co četli naši rodiče a prarodiče “. A protože zatím jejich nejbližší knihou je jim Slabikář, uspořádali jsme výstavku starých Slabikářů. Žáci nosili do školy Slabikáře, které už dlouho odpočívaly někde zastrčené a čekaly na svou chvíli.

Mohli jsme si tak zpestřit výuku prohlížením Slabikářů doslova z minulého století. Soutěž o ten nejstarší tak vyhrál skutečný poklad vydaný už v roce 1931 od autorů Adolfa Frumara a Jana Jursy.
Děti nejvíce bavilo srovnávat dřívější ozdobné tvary písmen s těmi dnešními. Hodil se nám i obrázek dudáka při výuce nového písmene D. Na počest pradědečka Slabikáře se děti naučily stejnou básničku, jakou se mohly učit děti už před více než osmdesáti lety.

Sypejte ptáčkům !
Dětičky, dětičky,                       Na římsu pod oknem
zima je tady,                             drobečky dejte,
nenechte vrabečky                    těm ptáčkům ubohým
zajíti hlady !                              pokrmu přejte!

Stejnou vzácností byl jistě Slabikář s ilustracemi Mikoláše Alše a Adolfa Kašpara z roku 1932. Nakonec se děti vrátily ke svým oblíbeným Slabikářům plných pěkných příběhů, pestrých obrázků a doplňovaček. Třeba si je také schovají jako památku na školní léta a budou je ukazovat svým dětem nebo vnoučatům.
Mgr. Edita Zatloukalová